Jak jsem letěl na vývoz.

V neděli 4.9.2005 bylo pěkné počasí a předpověď slibovala počasí příznivé k plachtění. Již delší dobu čekám na vývoz s instruktorem, který by mě otevřel cestu k sólovým přeletům a ani by mě ve snu nenapadlo,že poletíme právě dnes. Tak jsem onoho rána vyrazil na letiště abych pomohl kamarádům a taky si zalétal. Po příchodu na letiště mi instruktor Jirka řekl, že poletíme spolu na vývoz, ať si udělám navigační přípravu na let Olomouc-Hranice-Šumperk-Olomouc. A tak jsem vzal svou "pětistovku" a začal jsem do ní rýsovat trať, zjišťovat radiové frekvence letišť v okolí, zakázané prostory, orientační body a tak dále. Vývoz spočívá v tom, že instruktor kluzák pilotuje a žák sportovního výcviku naviguje a pozoruje co instruktor dělá. Musí uletět trať v délce minimálně 100km.

STARTUJEME!

Start proběhl v pohodě a naše vlekařka Iveta nás táhne ke stoupáku a na loggeru se zapisují první data. Kroužíme ve vleku nad letištěm, stoupání 4-5 m/s a výška 1200 m QNH a v tu chvíli Jirka tahá za uvolňovač vlečného lana a vlečná nám mizí z dohledu. Kroužíme ve stoupavém proudu a snažíme se nabrat výšku. Právě nám zapípal logger a oznámil nám že jsme v odletovém sektoru. Podmínky jsou příznivé a naše výška činí zhruba 1500 QNH a tak vyrážíme na trať. Prvním naším úkolem je se dostat ke Svatému Kopečku a okolním kopcům Nízkého Jeseníku a po jejich hraně k městu Hranice na Moravě. První přeskok se nám zdařil a kroužíme ve stoupáku nad Mariánským Údolím a nabíráme další výšku.


Mariánské Údolí

Po dotočení základy kumulu se vrháme na další přeskok směrem k Hranicím, a i ten se nám podařil. Náš první otočný bod jsme měly na dohled, ale žádný kumul v jeho blízkosti nebyl. Nezbývalo než se vydat po zpáteční cestě kolem Olomouce do Šumperka. Klouzaly jsem od kumulu ke kumulu a udržovaly jsme si výšku zhruba 1500 m QNH. Čím více jsme se blížily po hraně kopců do Šumperka, tím víc nás termika opouštěla a naše výška se zmenšovala.


Na přeskoku směr Hranice

Na trase Hranice - Šumperk

Naštěstí se termika nad námi smilovala a nedaleko se začal tvořit kumul. Našli jsme jeho stoupavý proud a vystoupaly do bezpečné výšky. Dle mých výpočtů jsme dosáhly traťové délky 100 km a tak jsme to otočily k domovu. Přímo do Olomouce by jsme asi nedoletěly a tak si to Jirka namířil směrem na kopec Kosíř, kde byly příznivější podmínky . A udělal dobře. Celou cestu jsme výšku spíš získávaly než ztrácely. Dokonce jsme dosáhly největší výšky tratě asi 1900 m QNH. Letiště v Olomouci jsme měly na dohled a z takové výšky jsme si mohly v pohodě dovolit nasadit na dokluz. Zanedlouho jsme proletěly nad letištěm, logger zapípal, my jsme se zařadily do okruhu a v pohodě přistály. Po schování Kluzáku L13 Blaník do hangáru jsme jely rychle napojit logger na počítač a zjistit, kolik jsme toho dnes vlastně uletěly. Počítač ukázal délku 134,81 km a já věděl,že mám cestu k sólo přeletům volnou.

KUMULÁK