L-13 Blaník


Popis kluzáku

L-13 Blaník je dvoumístný celokovový hornoplošný větroň určený k výcviku všech stupňů. V obsazení jednou osobou je vhodný i k létání základní akrobacie. Piloti Blaníku sedí za sebou v zasklené kabině s dobrým výhledem.

Trup oválného průřezu poloskořepinové kostrukce je rozdělen na dvě stavební skupiny - přední část (do přepážky číslo 6) a zadní část (od přepážky číslo 6 do konce trupu). Kostra přední části je sestavena z přepážek a podélníků lisovaných z duralového plechu. Táhla nožního řízení a torzní trubka ručního řízení jsou zde vedeny pod podlahou prostoru pro posádku v jednom z kanálů tvořených dvěma nosníky. Prostor pro posádku je pod průhledným překrytem, který je složený z pevného štítu, do boku odklopném krytu a z pevného zadního zákrytu. Pod přední částí na "břiše" trupu je kapkovitý výčnělek (botka), který chrání předek větroňe při brzdění. V předním i zadním pilotním prostoru jsou obdobně vybavené přístojové desky. Jejich standardní osazení tvoří rychloměr, výškoměr, variometr +-5 m a variometr do +- 30 m nebo +-15 m, kompas a el. zatáčkoměr kombinovaný s podélným sklonoměrem. K podlaze předního pilotního prostoru je většinou uchycena ovládací skříňka radiostanice. Sedačky pilotů jsou tvoří rám ze svařených ocelových trubek potažený plachtovinou a sedadlové polštáře potažené plátnem a koženkou. Zadní část trupu je sestavena ze dvou plechových duralových skořepin, vyztužených přepážkami a spojených v podélné ose větroně nýtovými švy.

Přistávací zařízení se skládá ze zatahovacího hlavního podvozku a z ostruhy či neřízeného záďového podvozku. Částečně zatahovací kolo hlavního podvozku je vybavené mechanickou brzdou a olejopneumatickým tlumičem

Křídlo je samonosné, dvoudílné, celokovové. Má negativní šípovitost 5° na 25% tětivy a laminární profil NACA 63_2A-615 u kořene křídla a NACA 63_1A-612 na koncích. Jeho náběžná část tvoří s hlavním nosníkem (umístěným ve 40% hloubky) torzní skříň. Před vztlakovou klapkou a křidélkem je zadní pomocný nosník a mezi náběžnou hranou a hlavním nosníkem je přední pomocný nosník. Křídlo je vyrobeno z duralových plechů vyztužených žebry a podélnými výztuhami. Nosník má pásy z tažených a plechových duralových profilů a plechovou stojinu. Každá polovina křídla je zavěšena na trup ve třech bodech a spojení zabezpečuje vždy jeden hlavní svislý čep a jeden vodorovný čep předního závěsu. Křídlo je opatřeno Fowlerovými vztlakovými klapkami. Náběžná část vztlakových klapek je potažena plechem, kovová kostra odtokové části je potažena plátnem. Rozpětí klapky je 4.21 m, plocha 3.95 m², optimální výchylka klapky při letu v termice činí 5°, plná výchylka při přistání byla u prvních Blaníků 10°, u větroňů vyrobáběných od roku 1961 činí 8°. Brzdící klapky typu DFS jsou za hlavním nosníkem a mají rozpětí 1.35 m a plochu 0.65 m². Křidélka jsou uchycena vždy ve třech závěsech a jejich horní strana mírně vystupuje z obrysu profilu křídla. Náběžná část křidélek je potažena plechem, kovová kostra odtokové části je podobně jako u vztlakových klapek potažena plátnem. Rozpětí křidélek je je 3.40 m, plocha 2.31 m², výchylka nahoru činí až 34°, dolů 13° (+2°). Křídla zakončují okrajová kapkovitá vřetena.

Ocasní plochy mají celokovovou konstrukci. Kormidla jsou potažena plátnem, kýlová plocha a stabilizátor plechem. Vodorovné ocasní plochy jsou při transportu sklopné, kýlová plocha je pevně spojená s trupem. Rozpětí vodorovné ocasní plochy je 3.45 m, plocha 2.66 m², úhel seřízení -3°, úhel vzepětí 5°. Výchylka výškového kormidla nahoru je až 32° (+2°), dolů 25° (+-1°). Výška svislé ocasní plochy je 1.64 m, plocha 1.61 m², výchylka na obě strany je 30° (+-1°). vyvažovací ploška výškového kormidla má největší výchylky - nahoru 12° (+1°) a dolů 35° (+-1°)

Vývoj začal v roce 1954 v konstrukční kanceláři Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu (VZLÚ) v Praze - Letňanech pod vedení hlavního konstruktéra ing. Karla Dlouhého. Dva prototypy byly dokončeny v roce 1956 v prototypové dílně VZLÚ ve Vysočanech u závodu Aero a v březnu stejného roku byl zalétán první z nich. Dokumentaci a výrobu převzala v roce 1957 továrna v Kunovicích a po zkrácení přední části trupu, nahrazení ostruhového kolečka kluznou botkou a přestavbě ocasních ploch na sklopné pro snadnější hangárování a transport zavedla typ do sériové výroby. Výroba byla ukončena v roce 1978 a celkem bylo vyrobeno 2616, z nichž většina z nich stále létá ve více než 40 zemích světa. Tím se řadí mezi nejúspěšnější výrobky našeho leteckého průmyslu. V letech 1981-1982 byla výrobena menší série modernizované verze L-13A s pevnějším nosným systémem. Dalšími uprávami vzniknul v roce 1988 nový typ L-23 Super Blaník lišící se zejména novým kokpitem s větším průhledným překrytem s lepším výhledem, ocasními plochami "T", minimalizujícími poškození při přistání do terénu, a zjednodušeným křídlem bez vztlakových klapek s novými koncovými oblouky. Nabízeny jsou i nástavce zvyšující rozpětí křídla na 18 m a klouzavost na 31. Sériová výroba začala v roce 1989 a zatím bylo vyrobeno cca 300 letadel, která létají ve 30 zemích na 5 kontinentech.

Fotografie OK-9849

FOTO: L-13 Blaník s imatrikulací OK-9849

Fotografie OK-4818

FOTO: Na startu OK 4818 po generálce a DG-101

Průřez kluzákem

FOTO: Průřez kluzákem L-13 Blaník

Technická data kluzáku

Rozměry
rozpětí 16.20 m
délka 8.40 m
nosná plocha 19.2 m²
štíhlost křídla 13.7
Hmotnosti
prázdná 307 kg
vzletová 500 kg
plošné zatížení 26.0 kg/m²
Výkony
klouzavost 28
nejmenší klesavost 0.82 m/s
maximální rychlost 253 km/h
maximální rychlost v poryvu 145 km/h
maximální rychlost v aerovleku 140 km/h
minimální rychlost 55 km/h

Výkres kluzáku

FOTO: Výkres kluzáku L-13 Blaník

Polára kluzáku

FOTO: Polára kluzáku L-13 v různých konfiguracích




© HAO, 2002-2015