Letadla Hanáckého aeroklubu


L-13 Blaník

Dvoumístný celokovový hornoplošný kluzák určený k základnímu i sportovnímu výcviku pilotů, včetně výcviku akrobacie (s výjimkou obratů uvedených v letové příručce). Vývoj začal v roce 1954 v konstrukční VZLÚ v Praze pod vedení ing. Karla Dlouhého. Dva prototypy byly dokončeny v roce 1956 a v březnu stejného roku byl zalétán první z nich. Dokumentaci a výrobu převzala v roce 1957 továrna v Kunovicích a po menších úpravách zavedla typ do sériové výroby. Výroba byla ukončena v roce 1978 a celkem bylo vyrobeno 2616, z nichž většina z nich stále létá ve více než 40 zemích světa. Tím se řadí mezi nejúspěšnější výrobky našeho leteckého průmyslu. V letech 1981-1982 byla výrobena menší série modernizované verze L-13A s pevnějším nosným systémem. Dalšími úpravami vzniknul v roce 1988 nový typ L-23 Super Blaník.

OK-4818

FOTO: Na startu OK 4818 po generálce a DG-101

OK-9849

FOTO: L-13 Blaník s imatrikulací OK-9849

L-23 Super Blaník

Dvoumístný celokovový hornoplošný kluzák s ocasními plochami ve tvaru "T", který je určený k základnímu i sportovnímu výcviku pilotů. Vzniknul v roce 1988 jako následovník slavného a velmi úspěšného československého kluzáku L-13 Blaník vyráběného už od konce 50. let až do 70. resp. 80. let 20. století. Jeho vývoj začal v roce 1986 a první protyp byl veřejnosti poprve představen na mezinárodním strojírenském veletrhu v roce 1987. Změny byly zaměřeny hlavně na vylepšení ergonomie a snížení rizika poškození výškovky při přistání do terénu. Bylo také dosaženo podstatné zvýšení životnosti kluzáku i při zachování velkého podílu společných dílů, což umožňovalo využít stejné výrobní zařízení a tím snížit vývojové i výrobní náklady. Sériová výroba L-23 začala v roce 1989 a zatím bylo vyrobeno cca 300 letadel, která létají ve 30 zemích na 5 kontinentech. Výroba byl před několika lety ukončena.

OK-0237


VSO-10 Gradient

Jednomístný samonosný hornoplošník smíšené konstrukce původně určený k výkonnému létání. Počáteční teoretické práce začaly v Orličanu Choceň už v roce 1972. Typ vznikal jako náhrada klubového větroně VT-116 Orlík II. První let jeho prototypu se uskutečnil v říjnu 1976. (První prototyp byl zalétán dne 16. 9. 1977.) Sériová výroba začala v prosinci 1978 a již v roce 1979 obdržely aerokluby první větroně. Výrobu "Vos", která do roku 1990 dala 225 větroňů, nahradila v Orličanu Sopotnice licenční výroba laminátového větroně standartní třídy Schempp-Hirth Discus CS.

OK-4502

FOTO: VSO-10 Gradient alias Vosa

Grob G-102 Astir CS

Jednosedadlový samonosný středoplošník určený pro sportovní a rekreační létání. Poprvé tento větroň vzlétl v roce 1974, ranné verze měly ještě dřevěnou konstrukci trupu, ale ta byla brzo nahrazena celokompozitní. V roce 1977 přišla nová verze CS 77, která měla štíhlejší trup a v osmdesátých letech vznikly ještě verze Standard II a III, které přinesly řadu vylepšení.

OK-4253

FOTO: Astir CS u transportního vozu ještě na původní německé na imatrikulaci

Z-526 AFS Akrobat Speciál

Jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošník zkonstruovaný speciálně pro akrobatické soutěže úpravami základního typu Z-526, který byl zalétán v roce 1970. Nejvýznamnější změnou bylo použití upraveného křídla s menším rozpětím a mírné zkrácení trupu a výrazný přechod křídla do trupu. Letoun přezdívaný "Kraťas" je poslední a nejvýkonnější akrobatickou jednosedadlovkou z řady Trenér, ovšem ve své době už na mezinárodní úspěch nestačil.

OK-CXC

FOTO: OK-CXC při přípravě vleku v Šumperku

L-13SE Vivat

Dvoumístný samonosný středoplošný motorový kluzák se sedadly vedle sebe, zkonstruovaný firmou Aerotechnik jako motorizovaná verze kluzáku L-13 Blaník. Stavba prvního prototypu L-13 SW byla zahájena v roce 1978 a o čtyři měsíce později byl nový stroj úspěšně zalétnut. Do konce roku 1988 bylo vyrobeno celkem 60 kusů L-13SW Vivat. Od roku 1989 následovala vylepšená verze L-13SE a později ještě verze L-13SL, L-13SEH, L-13SDL a L-13SDM. Celkem bylo vyrobeno 164 kusů letounu L-13 Vivat všech verzí.

OK-5104

FOTO: Vivat po vzletu





© HAO, 2002-2015