Phoebus B

Jednomístný kluzák klubové třídy, odvozený od prvního úspěšného celolaminátového kluzáku Phönix, který poprvé vzlétl v roce 1957. Phöbus zkonstruoval stejný tým konstruktérů. První model A s pevným podvozkem poprvé vzlétl v roce 1964, model B se zatahovacím podvozkem se objevil v roce 1967. Ve stejném roce poprvé vzlétnul model C s delším 17 metrovým křídem.

Popis kluzáku a jeho vývoje

Kluzák Bölkov Phoebus je laminátový soutěžní kluzák vyráběný v šedesátých letech 20. století. Byl vyvíjen v době kdy docházelo k přechodu od celodřevěné konstrukce ke kompozitním konstrukcím.

Předchůdcem Phoebusu byl kluzák FS-24 Phönix, který byl prvním laminátovým kluzákem na světě. Tento kluzák, stejně jako jeho nástupce Phoebus, ještě využíval kompozit složený z balzy a laminátu. Vývoj Phönixu byl zahájen v roce 1951 v akademické letecké skupině Akaflieg Stuttgart a jeho zálet proběhl v roce 1957. Phönix byl konstruován podle tehdejších požadavků, tj. s malým plošným zatížením a důrazem spíš na vlastnosti při kroužení než na vysokou přeskokovou rychlost. Bylo vyrobeno 8 kusů.

Zkušenosti získané při konstrukci a vývoji Phönixe, stejně jako zkušenosti pilotů z jeho provozu se rozhodli někteří členové konstrukční skupiny využít při konstrukci jeho následovníka. Hermann Nägele, Richard Eppler a Rudolf Lindner proto založili společnost "Entwicklungsgemeinschaft Sport - und Segelflug“ a zkonstruovali kluzák standardní třídy o rozpětí 15 metrů s plovoucí vodorovnou ocasní plochou a s velkým důrazem na aerodynamickou čistotu. Kluzák byl pojmenován Phoebus, tj. jedním z přídomků řeckého boha světla a slunce Apollóna.

V souladu s obecným trendem byl Phoebus pečlivě optimalizován na rychlejší lety. K tomu pomáhal jak profil Eppler E 403 stejně jako zvýšení zatížení křídla z 18. kg/m² u Phönixu na 26.5 kg/m² u Phoebuse. Letoun také dostal oboustrané brzdy typu Schempp-Hirth. Maximální ryhlost byla v souladu s pravidly OSTIV zvýšena ze 180 km/h v klidném ovzduší na 200 km/h v poryvu. Pomocí skelných laminátů a epoxidových pruskyřic byla zvýšena tyhost a pevnost kluzáku. Kabina byla zvětšena, aby se do ní pohodlněji vešel i větší pilot.

První prototyp vznikl v Laupheimu u firmy Bölkow. První Phoebus ve verzi A1 vzlétl 11.dubna 1964 a osvědčení o letové způsobilosti obdržel 17.února 1966. Americký FAA mu udělil certifikát 23.června 1967. Zkonstruován byl podle tehdejších pravidel standardní třídy a měl pevný podvozek. V roce 1967 vznikla verze B1 lišící se od verze A1 zatahovacím podvozkem, a 17.dubna 1967 vzlétl Rudolf Lindner s Phoebusem C1, což byla varianta určená pro závody volné třídy, která měla křídlo o rozpětí 17m, zatahovací podvozek, vodní zátěž a brzdící padák.

Poté ještě následoval verze B2 také se zatažitelným podvozkem a s několika aerodynamickými zlepšeními zlepšujícími letové vlastnosti. V roce 1970 po změně pravidel standarní třídy byla varianta B překlasifikována na kluzák standardní třídy a výroba varianty A byla ukončena. V létě roku 1969 byl vyroben a prodán 200. Phoebus. Jeho prodej byl velmi úspěšný, exportoval se do 12 zemí světa. Celkem bylo vyrebone 254 letadel, z nich 133 ve verzi C.

Za vynikající design v oblasti technologií kompozitních materiálů Phoebus obdržel v únoru 1969 ocenění "Grand Award for Outstanding Design in Reinforced Plastics", kterou uděluje Society for Plastics Industry.

Technická data kluzáku

Výkres kluzáku Phoebus B

Poláry kluzáku Phoebus B

Zdroj:

Stránky J. Hůly s podporou pro kluzáky Bölkow Phoebus Bölkow Phoebus B, na Sailplane Directory Bölkow Phoebus na Wikipedii Kyrill von Gersdorf: Bölkow-Sportflugzeuge, Der Phoebus - Ein erfolgreiches Segelflugzeug